po nějaké menší odmlce zase píši. Dnes jsem se rozhodla klasický tag, nahradit článkem o přáních. Možná si říkáte, cože? O čem to chce psát? O přáních, o myšlenkách a víře. Předem upozorňuji, že v článku nenajdete detailní návod, co udělat, aby se vám to a to splnilo. Budete spíš o mých osobních zkušenostech a o tom, že nejen láska hory přenáší.
Vše začalo někdy kolem 30.října 2011. V tu dobu jsem sešit s pevnými deskami začala využívat jako deníček. Už dva roky to spolu táhneme a slouží jako má druhá hlava a lepší paměť. Zapisuju si do něj vše. Od událostí běžného dne až po významné a nezapomenutelné vzpomínky. Někdy v rozmezí od 10.-20.9. 2013 se tam objevil seznam přání, co chci, aby se stali v nejbližší době. Ne za 5let, ne 10let, ale co nejdřív. 7 přání a všechny se do roka splnili.
Víte, věřím, že vyslovíte-li, to co si přejete, každý den si to připomínáte, věříte v to, děláte jakoby se to už stalo, stát se to musí. Jen v půlce plnění toho přání nesmíte přestat věřit. Proč? Protože by se celý proces narušil a přání by udělalo pápá. A vy neměli nic.
Někdy, ale mít vše zaznamenané a věřit nestačí. Někdy musíte být velmi obezřetní. Přejete-li si lásku, neseďte doma. Pozvou-li vás přátelé na večírek, jděte, protože to může být ten den, kdy potkáte tu pravou/ toho pravého atd., atd. Chce to mít otevřené oči, být obezřetní a umět přijímat znamení. V tu chvíli se všechna vaše přání splní.
Já si píšu všechno, co bych jednou chtěla splnit. Řidičák tam tedy nepatří, já se řízení dost bojím.
OdpovědětVymazatJá bych místo brigád brala spíš nějakou práci. Člověk si až po maturitě uvědomí, jaký vlastně měl jednoduchý život, když chodil do školy.
Lyžovala jsme jen jednou a zatím i naposledy. V prváku na lyžáku, ale nebránila bych se ještě si někdy zalyžovat. Dokonce jsem přemýšlela i o snowboardu.
Taky si řízení bojím, ale do byla to první věc, která mě do ilustračního seznamu napadla. O snowboardu jsem taky přemýšlela, ale pak bych nemohla na horách jezdit tou svou cestičkou, tk jsem ho zavrhla.
OdpovědětVymazat