Když se ohlíží...

  Ahoj,
  Původně jsem chtěla napsat něco k přípravě na přijímací zkoušky pro deváťáky, ale poté co jsem narazila na hromadu článků, kde si holky stěžovaly na kluky, rozhodla jsem se téma změnit.
  Často jsem narážela na věty typu: "Kluci furt říkají, že chtějí přirozeně krásnou a chytrou holku, přitom se otočí za každou prsatou, štíhlou blonckou v minisukni, která na sebe naplácala nejméně jednu tubičku make upu. A určitě je to taky blbá děvka, protože se o ní říká, že spí s klukama... A bla, bla, bla, bla, bla....."  Když si to čtu, vždy mě napadnou tři věci:

1) Ten kdo to psal nemá žádné sebevědomí

2) Nebylo to tak vždy?

3) A vy to neděláte?

  Pamatuju si na doby, kdy jsem neměla žádné sebevědomí, myslela jsi o sobě to nejhorší a ve skrytu duše obdivovala (záviděla) všechny ty s nohama do nebes, jak se nezávazně dokáží bavit s klukama, jak nevinně po nich hážou očkem, sluší jim o i v pytli od brambor atd. Pak jsem si řekla, že i já můžu mít tyhle "výsady" a začala jsem na to kašlat. Bylo mi to jedno. Ať si kluci koukaj na koho chtějí, já budu dělat to samí.

  V těch fňukacích, stěžujících článcích se často objevu i věta "...v dnešním světě/době/21. stol." . No, já nevím jak ony, avšak já se učila, že pravěcí lidé si vybírali své protějšky na základě vzhledu (kromě jiné, samozřejmě). Je-li muž silný. Je-li žena správně urostlá, aby přežila zimu. Starověcí Egypťané se líčili. Středověcí boháči si nechali šít honosné róby. Chtěli se líbit, chtěli mít ty nejlepší protějšky. To samé děláme i dnes. Zkoumáme, porovnáváme, hodnotíme. Který chlap nás nejlépe ochrání? Která žena porodí to nejzdravější dítě? Který/která? Máme to zabudované v hlavě z pravěku.

  Poslední odrážka a buďte upřímné. Která z vás to nedělá? Která z vás se neohlídne za tím pěkným klukem za autobusové zastávce? Možná je zlý, závistivý, žárlivý..., ale to v tu chvíli přeci nevíme, ne? Zkoumáme fyzický vzhled. Jakmile ho poznáme, možná zjistíme, že to není náš šálek kávy, poohlédneme se jinde. Možná skončíme v náruči toho na první pohled úplně obyčejného kluka. Na druhý to bude ten nejfantastičtější kluk na světě. Bude statečný, pracovitý... atd. Možná...

  Na závěr, dokud se jen koukají, není to nic špatného. Zhodnocení jiné dívky není hned nevěra, jenž by se musela trestat rozchodem. Dejte si panáka, hoďte nožky nahoru a hoďte se do pohody.

XOXO

Charlie

Splň si svá přání

Ahoj,
po nějaké menší odmlce zase píši. Dnes jsem se rozhodla klasický tag, nahradit článkem o přáních. Možná si říkáte, cože? O čem to chce psát? O přáních, o myšlenkách a víře. Předem upozorňuji, že v článku nenajdete detailní návod, co udělat, aby se vám to a to splnilo. Budete spíš o mých osobních zkušenostech a o tom, že nejen láska hory přenáší.

 

   Vše začalo někdy kolem 30.října 2011. V tu dobu jsem sešit s pevnými deskami začala využívat jako deníček. Už dva roky to spolu táhneme a slouží jako má druhá hlava a lepší paměť. Zapisuju si do něj vše. Od událostí běžného dne až po významné a nezapomenutelné vzpomínky. Někdy v rozmezí od 10.-20.9. 2013 se tam objevil seznam přání, co chci, aby se stali v nejbližší době. Ne za 5let, ne 10let, ale co nejdřív. 7 přání a všechny se do roka splnili.

 

  Víte, věřím, že vyslovíte-li, to co si přejete, každý den si to připomínáte, věříte v to, děláte jakoby se to už stalo, stát se to musí. Jen v půlce plnění toho přání nesmíte přestat věřit. Proč? Protože by se celý proces narušil a přání by udělalo pápá. A vy neměli nic.

 

 

   Někdy, ale mít vše zaznamenané a věřit nestačí. Někdy musíte být velmi obezřetní. Přejete-li si lásku, neseďte doma. Pozvou-li vás přátelé na večírek, jděte, protože to může být ten den, kdy potkáte tu pravou/ toho pravého atd., atd. Chce to mít otevřené oči, být obezřetní a umět přijímat znamení. V tu chvíli se všechna vaše přání splní.